Technika: Texas Instruments/Raytheon AGM-88 HARM

AGM-88 HARM (high-speed antiradiation missile) je vysokorychlostní vzduch-země protiradarová střela navržena k vyhledání a zničení nepřátelských radarů a jiných zdrojů EM záření sloužících primárně pro účely protivzdušné obrany. První verze byla nasazena již v roce 1985 a v současnosti se jedná o standardní protiradarovou střelu v mnoha zemích světa.

Střela byla vyvíjena již od sedmdesátých let společností Texas Instruments, později vývoj a výrobu převzal Raytheon. První dvě verze A a B byly prakticky evolucí starších protiradarových střel SHRIKE a STANDARD ARM. K první zkoušce došlo v roce 1983 a od roku 1985 je v aktivní službě až do dnes avšak v různých modernizovaných verzích. Nejnovějšími verzemi jsou pak E a F.

Design

AGM-88 váží 355 kg, je dlouhá 4.1 m s průměrem 25.4 cm (mírně se liší dle verze). Dosah je udáván 150 km a maximální rychlost 2280 km/h, což znamená více než Mach 2. Nepřátelský radar je pak zničen směrovým výbuchem o který se postará bojová 66 kg těžká hlavice WDU-21/B blast-fragmentation a později WDU-37/B blast-fragmentation. V podstatě se jedná o trhavinu s desítky tisíc ocelových a později i wolframových předpřipravených šrapnelů.

Další součástí je raketový motor Thiokol SR113-TC-1 dual-thrust na tuhé palivo jehož důležitou vlastností je minimum kouře, tudíž je střela obtížněji zpozorovatelná. Další součástí je řízení, navádění a vyhledávání cíle. O těchto částech, které tematicky spadají pod tento blog, se detailněji zmíním dále.

Operační schopnosti

Obecně lze říci, že se jedná o pasivně radarově naváděnou střelu. To znamená, že před výstřelem se střele předají parametry cíle (který je zdroj radarového signálu) a na ten se pak zaměří vyhledávač (seeker) ve střele samotné. V případě, že se nepřátelský radar vypne nebo přeskočí na jiné frekvence, tak si HARM pamatuje souřadnice a s kombinací GPS a inerciální navigace cíl zasáhne. To znamená, že střela je odolná i proti rušení samotného cíle případně GPS.

V případě verze E, která byla vyvíjená ve spolupráci USA a Itálie a vyráběna společností Alliant Techsystems má pak i aktivní radarové navádění pro finální navedení, které umožňuje zasáhnout i přemístitelné radary případně jiné komunikační a řídicí systémy PVO. Tato verze umožňuje vysílat i video těsně před zásahem a tím zhodnotit přesnost zásahu. V reakci na verzi E vyvinuj Raytheon verzi F, která je určena primárně na export jako konkurence verzi E.

V základu (do verze E) je schopný HARM pracovat ve třech módech, Pre-Briefed (PB), Target Of Opportunity (TOO) a Self-Protect (SP)

  • PB mód se používá na dlouhé vzdálenosti (až 150 km) ve směru ke známému cíli. HARM se pokusí vyhledat a tzv. zamknout cíl a následně se provede samotné navedení. Pokud se nepřátelský radar vypne ještě před zamčením, tak se střela sama zničí, aby se předešlo zničení nějaké přátelského zařízení. AGM-88 obecně neumí rozlišit "frined and FOE", tedy mezi přátelským a nepřátelským radarovým signálem.
  • V SP módu se využije RWR (radar warning receiver) z letadla, které nese střelu. Pomocí RWR se určí, který signál je hrozbou a přes řídicí systém HARMu se parametry signálu předají střele a ta je následně vypuštěna.
  • TOO mód odpovídá situaci, kde seeker samotné střely detekuje různé cíle a pokud bude nějaký cíl identifikovaný jako hrozba, může být střela ručně vypálena.

Módy SP a TOO umožňují vypálit HARM i proti cílům za letadlem avšak za cenu výrazně kratšího dosahu.

Samotný vyhledávač/seeker je velice citlivý a umožňuje navádět i na postranní i zadní laloky (sidelobes and backlobes), tj. zpravidla nechtěné vyzařování radarového signálu do boku případně i za radar v důsledku návrhu samotného zařízení/antény.

Frekvenční pokrytí je pak velice široké, umožňující zaměřit a navádět na různé typy radarů, např. na nízké frekvence (low band) využívající radary včasného varování nebo GCI radary či naopak vysoké frekvence (high band) používající radary pro řízení střelby SAM.

AGM-88 HARM

Součástí samotné střely však není samotný zaměřovací (targeting) systém (součástí střely je jen seeker, který je hlavně omezen schopnostmi identifikace), který se stará o vyhledávání radarových signálů, jejich identifikaci a v případě signálu, který představuje hrozbu, předá data samotné střele. Tento zaměřovací systém může mít více podob. Kromě, většinou, integrovaných RWR, se jedná o HARM Targeting System (HTS), který je ve formě podu neseného na F-16C/CJ zatímco US Navy používá Targeting Avionic System (TAS), který je součástí samotného pylonu (zařízení mezi křídlem a střelou) na kterém je zavěšena samotná střela.

Obě zařízení, HTS i TAS, využívají různé pasivní techniky, např. Phase-Rate-of-Change (PRC), Differential Doppler Shift (DDS), Differential Time Of Arrival (DTOA) a velmi výkonné DSP čipy čímž jsou schopné docílit stejně přesných nebo přesnějších detekcí radarových signálů s rychlejším reakčním časem než standardní RWR a ESM systémy jako např. APR-38/47.

Dalším problémem je pak samotná identifikace nepřátelského radaru. Tu tam je doba studené války, kde zdroje radarového záření šly jednoduše identifikovat jako sovětské nebo spojenecké. Dnešní doba je charakteristická plného využívání rádiového spektra a dochází až k překrývání více zdrojů záření na stejných frekvencích. Navíc na současném bojišti mohou používat zdroje radarového signálu, např. dříve identifikované jako sovětské tudíž nepřátelské, i spojenci a proto toto jednoduché dělení a identifikace nefunguje.

Z toho důvodů se zavedlo ROE (Rules of engagement), systém pravidel, které částečně řeší výše nastíněný problém. Tento systém pravidel, který říká za jakých podmínek lze střelu vypálit aby se předešlo střelbě na vlastní nebo plýtváním. ROE je pak optimalizované pro každou leteckou platformu, místo operačního nasazení a typ boje. To v kombinaci s přesnými daty a znalostí možných zdrojů hrozeb umožňuje nasazení ARM střel i v dnešní EM spektru s vyšší hustotou signálů.

Nasazení

AGM-88 je v aktivní službě od roku 1985 a lze ji používat na letadlech jako jsou F/A-18C/D, F/A-18E/F, EA-18G, Tornado ECR a IDS, F-35, F-16 a dalších. Mezi hlavní uživatele patří Austrálie, Egypt, Německo, Řecko, Izrael, Itálie, Kuvajt, Maroko, Pákistán, Saudská Arábie, Jižní Korea, Španělsko,  Taiwan, Turecko, Spojené Arabské Emiráty a USA.

HARM byl reálně použit již v několika konfliktech, namátkou např. válka v zálivu, v Kosovu, v Iráku a jiných. Střela se však velice osvědčila již v roce 1991 ve válce v zálivu, kde bylo vypáleno více než 2000 AGM-88 proti Iráckým radarům.

 

Odkazy, dokumenty, galerie